Obec

Svátek

Svátek má Jiří

Aktuální počasí

Počasí dnes:

24. 4. 2017

poloj

Bude skoro jasno až polojasno, v SV polovině zpočátku až oblačno. Denní teploty 11 až 15°C, v Čechách místy 17°C. Noční teploty 6 až 2°C.

Přehrát/Zastavit Další

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Vysoká Pec

        Oblast, ve které leží Vysoká Pec, nebyla svými podmínkami příznivá pro zemědělství, trvalo tedy velice dlouho, než došlo k jejímu osídlení. První zápis v pozemkových knihách, vztahující se k Vysoké Peci, tak pochází až z roku 1812. Existují sice i starší zmínky o přítomnosti lidí na tomto území - mezi vrchy Žeberk a Jedlák jsou stopy dolů a slévárny - avšak nedochovaly se nám o nich žádné bližší informace.

        Dodnes není známo, kdy přesně a jak ves vznikla. Existuje však několik teorií. Z nich nejpravděpodobnější tvrdí, že koncem 18. století stála v místech dnešní Vysoké Pece (pravděpodobně v místech domu č. p. 7) vysoká pec a jakási ubytovna pro dělníky. Obě stály na pozemcích Šimperku (pozdějšího Podhůří). Časem se zde postavilo několik dalších domků a pro vzniklou osadu se vžil název "u vysoké pece". Ta se později rozrostla i na druhý břeh potoka - na pozemky, patřící k Novému Sedlu. Po čase se obě tyto části spojily a utvořily samostatnou ves Vysoká Pec (i když zde již žádná pec nestála).

        Po celou dobu od svého vzniku až po rok 1850, kdy se obce staly samostatnými správními jednotkami, patřila Vysoká Pec pod panství Novosedly - Jezeří. V roce 1850 byla obec na krátkou dobu rozdělena na dvě části - jedna byla osadou Šimperku, druhá osadou obce Novosedly (Nové Sedlo n. B.). Roku 1868 byla opět spojena a uváděna u obce Novosedly, kde zůstala až do 10. 6. 1924, kdy se sama stala obcí.

        Roku 1864 byl ve Vysoké Peci zahájen provoz továrny na zápalky, patřící Josefu Pietschmannovi. O dvacet let později však musel být pro odbytovou krizi ukončen. Ve stejném období zde fungovala ještě jedna továrna, přestavěná z bývalého mlýnu. Zprvu se zde vyrábělo různé textilní zboží, později v ní byla dřevovýroba firmy Zenker. Roku 1904 byla v obci postavena kaplička.

        O průběhu první světové války v obci bohužel nemáme žádné informace. Roku 1922 zde bylo zřízeno elektrické osvětlení, o čtyři roky později obec začala budovat vodovod. V roce 1924 žilo ve Vysoké Peci 705 obyvatel - 640 z nich bylo německé národnosti, 38 bylo Čechů a 27 cizinců.

       V roce 1938 přišel Mnichov a následné obsazení Sudet německými vojáky. O rok později začíná druhá světová válka. Ani o jejím průběhu ve Vysoké Peci nemáme příliš mnoho informací. Víme jen, že v závěru války - v květnu 1945 kolem obce projela první skupina sovětských vojáků a 7. 5. 1945 se usadila ve mlýně v Podhůří. Následující den pak došlo na cestě do Drmal ke střetu německých vojáků se sovětským tankem a na obou stranách padlo po třech vojácích. Brzy na to byla v obci ustanovena místní správní komise, ta však byla ještě listopadu téhož roku nahrazena místním národním výborem. Po skončení války byla většina německého obyvatelstva (550 Němců, výjimku tvořili někteří antifašisté, příslušníci smíšených manželství a někteří specialisté, potřební k zajišťování provozu podniků) odsunuta, a záhy přišli noví osídlenci - Češi, vracející se do svých domovů poté, co je byli nuceni v roce 1938 opustit, Slováci, reemigranti z Francie…Dva roky po válce zde žilo již 485 obyvatel.

        Život v obci se začal normalizovat. V březnu roku 1946 byl založen sbor dobrovolných hasičů, v květnu zde proběhly volby (ve kterých zvítězila KSČ), v říjnu byla otevřena obecní knihovna a v listopadu byl založen Sokol. Roku 1947 proběhla úprava fotbalového a tenisového hřiště, otevřela se mateřská školka a rozšířil se interiér hostince. V roce 1949 schválil národní výbor příděl rodinných domků do vlastnictví, o rok později začala výstavba malého koupaliště. V této době se zde pořádaly letní slavnosti, dětské dny, taneční zábavy, hrálo se tu divadlo, oblíbený byl také fotbal a tenis.

        V roce 1960 byly k Vysoké Peci v rámci územní reorganizace přičleněny vesnice Drmaly a Podhůří.

        Ve stejném roce obec získala titul "Vzorná obec", získávání podobných ocenění nebylo pro Vysokou Pec žádnou výjimkou. V šedesátých letech nastal skutečný rozvoj obce. Hned v roce 1961 došlo k rekonstrukci bývalého důlního a později obytného objektu č.p. 45 a 46, byly zde zřízeny kanceláře MNV, zasedací místnost a knihovna, o rok později ještě mateřská škola. Ke konci roku 1963 byla do provozu uvedena II. etapa stavby přivaděče průmyslové vody z Ohře do nádrže v Dřínově.

        Od 70. let byla Vysoká Pec ovlivňována stále se blížící povrchovou těžbou hnědého uhlí. Na podzim roku 1971 začala výstavba přeložky silnice I/13, vedoucí původně přes Kundratice a Dřínov, které nyní byly pro postupující těžbu určené k likvidaci. Dne 1. 7. 1974 obec Kundratice úředně zanikla, katastr Kundratic byl připojen k Vysoké Peci. V roce 1979 bylo vysídleno také Podhůří, to však úředně zaniklo až 1. 9. 1990. Několik jeho domků, stojících v těsné blízkosti Vysoké Pece ale nebylo zbouráno, místo toho sem byly připojeny.

        V letech 1973 - 76 bylo ve Vysoké Peci postaveno 44 nových rodinných domků. Byla také zřízena čistička odpadních vod a kanalizace. Těžba, která se nebezpečně přibližovala k okrajovým částem obce, byla již odkloněna, a na vytěžených místech probíhala rekultivace, zájem o výstavbu dalších domků tedy stále rostl. V roce 1985 byla zprovozněna prodejna Jednoty. Od poloviny 80. let začal převládat počet přistěhovaných obyvatel nad počtem odstěhovaných.

        Dne 28. 11. 1989 bylo ve Vysoké Peci založeno Občanské fórum. To o rok později také zvítězilo v komunálních volbách do obecních zastupitelstev. V prosinci téhož roku zanikl MNV a byl nahrazen obecním úřadem.

        V září roku 1991 byla uvedena do provozu mateřská škola a v témže roce byla také znovu otevřena jedna třída základní školy (uzavřena byla v roce 1965). Dnes má zdejší škola již dvě třídy. Začaly vznikat soukromé firmy, byl zde např. otevřen výkup barevných kovů, autoopravna, výroba cukrářského zboží, pekárna…Utvořila se také tělovýchovná jednota Baník a fungoval zde Sbor dobrovolných hasičů.

        V roce 1992 dostavělo Povodí Ohře na Kundratickém potoku štěrkovanou překážku, v červnu r. 1992 bylo schváleno založení obecní policie, po 4 letech však obec byla opět bez policisty. V roce 1997 byla v obci zřízena lékařská ordinace. Přibyly zde také čistírna peří, písmomalířství, šití dek a bund, 2 firmy, zařizující instalatérské a topenářské práce, Český plyn, DAFIKO - potrava pro psy, penzion a hostinec "U Wojty".V létě r. 1996 byla také zkolaudována budova koupaliště. V roce 1998 proběhla plynofikace celé obce, o rok později obec koupila objekt prodejny Jednoty.

        Také díky svým čistým ulicím, upraveným rodinným domkům a zahrádkám, obec v roce 1996 po právu zvítězila v regionálním kole soutěže "Program obnovy vesnic". Není pochyb, že Vysoká Pec je, i přes svou polohu v blízkosti povrchového dolu, nejhezčí vesnicí jirkovské oblasti.

 

Drmaly

        Oproti Vysoké Peci byla poloha Drmal pro osídlení příhodnější. Jejich nadmořská výška je sice o něco vyšší, avšak od severu jsou chráněny horami a k jihu je krajina otevřena. To spolu s poměrně úrodnou půdou vytváří výhodné podmínky pro zemědělství, které zde bylo až do poloviny 19. století hlavním zdrojem obživy. Další výhoda oproti Vysoké Peci spočívala v poloze na cestě, vedoucí přes Pyšnou na hřebeny Krušných hor do Hory sv. Kateřiny, po které se dopravovaly rudy, těžené v Pyšné. Díky oběma těmto faktorům byla oblast Drmal osídlena mnohem dřív.

        O vzniku názvu vesnice panuje několik teorií. Podle jedné je slovanského původu a byl odvozen z osobního jména Drmal nebo Trmal, druhá (nepříliš pravděpodobná) tvrdí, že název vznikl podle pověsti, ve které jeden rytíř, který zde nemohl najít dost vody pro svého koně, nazval místo Turmaul - suchá huba.

        První zmínka o Drmalech pochází z roku 1516. V této době již Drmaly patřily pod panství Červený Hrádek, které bylo jeho majitelem Lorencem Glacem ze Starého Dvora odkázáno dceři Anně, provdané za Šebestiána z Veitmile, pána na Chomutově. Od roku 1554 byly vesnice Drmaly a Pyšná dány jako záruka dluhu dalšího majitele panství Kryštofa z Karlovic. Roku 1580 Kryštofův synovec obě tyto vesnice prodává Bohuslavu Felixovi z Lobkovic a na Hasištejně. Poslední majitel panství z rodu Lobkoviců - Jiří Popel - upadl u císaře v nemilost a panství mu bylo roku 1594 zabaveno, aby je roku 1605 (i s Drmaly) koupil Adam Hrzán z Harasova. Od tohoto data Drmaly sdílely osud Červenohrádeckého panství až do roku 1850.

        Třicetiletá válka se do tváře obce vepsala několika pustými hospodářstvími, žádné větší škody však nenapáchala. I tak tu ale lidé žili ve stálé tísni, neboť byli častými dlužníky vrchnosti. Ke konci 18. století měly Drmaly 278 obyvatel, všichni byli německé národnosti.

        Do roku 1828 byla v obci škola, pak však byla zrušena a děti musely navštěvovat školu v Červeném Hrádku. Roku 1850 se obce osamostatnily, také Drmaly se na čas staly obcí, již ale roku 1869 byly pod názvem Drmoly uváděny spolu s Pyšnou jako osady obce Červený Hrádek. Od konce 19. století až do roku 1960 byly opět obcí.

        Zdejší kaplička sloužila pouze jako modlitebna. Do roku 1869 patřily Drmaly k faře v Novém Sedle, poté spadaly pod jirkovskou faru.Až do poloviny 19.století žilo v obci velké množství Židů. Např. v roce 1809 jich zde žilo 40, koncem 19. století tu však již nežil ani jeden.

        Druhá světová válka a po ní následující roky probíhaly v Drmalech podobně jako v okolních vesnicích. Po odsunu německých obyvatel byla ves znovu osídlena, místní zemědělci jako z prvních utvořili své JZD, díky dostatečnému počtu dětí mohla být v roce 1946 otevřena i škola (v č. p. 30)…

        Roku 1960 byly Drmaly přičleněny k Vysoké Peci. Ve stejném roce byla škola přemístěna do č. p. 68 a do její bývalé budovy byla umístěna mateřská škola v přírodě. Dnes je zde dětský domov, ale budova byla převedena do katastru Vysoké Pece, stejně jako tzv. Nové Drmaly, což je nyní část Jirkovské ulice.

        V roce 1960 bylo také zdejší JZD převzato St. Statkem Jirkov a v roce 1962 byla zbořena kaplička. V letech 1958 - 67 probíhala výstavba tzv. Podkrušnohorského přivaděče. V roce 1972 byla dokončena stavba tranzitního plynovodu z tehdejšího Sovětského Svazu do Německa, vedoucí také přes Drmaly.

         Ve vsi byl Státním statkem, závodem Boleboř, zřízen také centrální teletník s kapacitou 500 - 600 telat. Dnes je areál živočišné výroby nevyužitý, je zde ale zahrádkářská osada se 45 chatkami. V Drmalech také pracuje pěstební středisko lesních stromků, obhospodařované Lesním závodem Teplice.

        Ve vsi již byla provedena plynofikace a nové osvětlení, výhledově se počítá také s vybudováním splaškové kanalizace.

 

Pyšná

        První dochovaná zpráva o vesnici Stolczenhain (později Stolzenhan) , jejíž český název "Pyšná" se začal používat až roku 1952 na základě vyhlášky Min. vnitra, pochází z roku 1383, kdy patřila k hradu Nový Žeberk. Právě v tomto roce byl Starý i Nový Žeberk prodán Otou z Bergova Těmovi z Koldic. Koldicové pak roku 1395 hrad i příslušné vesnice (tedy i Pyšnou) zastavili Albrechtovi z Leisneku, poté Jindřichovi z Ervěnic a dalším. Roku 1437 byl jako držitel Žeberka uváděn Vít ze Šumpurku. Roku 1454 koupil panství Žeberk Albert Konipas, aby tak rozšířil své nedávno získané panství Červený Hrádek. Tak se Pyšná dostala k červenohrádeckému panství, u něhož zůstala, kromě krátké přestávky koncem 16. století, až do r. 1850.

        Ve druhé polovině 16. století jsou o Pyšné v jirkovské horní knize stejné zápisy jako o Drmalech. Roku 1580 se nejdříve jednalo o nezaplacený dluh již zesnulého Kryštofa z Karlovic, za který ručil právě těmito vesnicemi, a pak o prodej obou vesnic Felixovi z Lobkovic a na Hasištejně. Kolem roku 1582 pak Pyšná pravděpodobně patřila k ervěnickému panství, ale již před rokem 1600 byla určitě opět u Červeného Hrádku.

        Nemáme bohužel žádné zprávy o tom, jak se na Pyšné podepsala třicetiletá válka, víme jen, že Berní rula, sestavená krátce po jejím skončení, ve vsi uvádí 4 pusté selské usedlosti a 5 pustých chalup.

        Širší okolí Pyšné a Jedláku je lokalita, kde se těžily rudy zřejmě již v letech 900 - 800 před n. l. O dolování poblíž Pyšné jsou zprávy z mnohem pozdější doby. Roku 1835 požádal jistý Josef Gunzel z Pyšné o přidělení důlních měr na stříbrné rudy pod ochranným jménem "Jeronýmův stříbrný důl" v tzv. Karolinině údolí pod Jedlákem. Výsledky těžby však nebyly příliš valné. K další průzkumné otvírce dvou štol bývalého dolu Jeroným došlo po okupaci Sudet Němci. Průzkum však byl ukončen, pravděpodobně pro nedostatečné rentabilitě dolu. O něco výnosnějším bylo zdejší dobývání železné rudy, následně zpracovávané v železárnách ve Vysoké Peci. I to však v druhé polovině 19. století začalo upadat.

        V polovině 19. století měla Pyšná 195 obyvatel. Lidé se zde živili zemědělstvím, pěstovalo se hlavně žito, oves, brambory a pícniny, značný význam měl chov dobytka. Ve zdejších lesích se také těžilo dřevo - měkké pro papírenský průmysl a na palivo, bukové se dopravovalo do vnitrozemí pro potřeby kolářů. V zimě místní obyvatelé vyráběli hračky a jiné dřevené výrobky. Od roku 1850 byla Pyšná několik let samostatnou obcí, roku 1869 však již byla osadou Červeného Hrádku, a to až do r. 1900, kdy se opět stala obcí.

        Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva, vesnice však již nikdy nebyla plně dosídlena. Novým osadníkům, kteří přišli hlavně ze Slovenska, se chov dobytka a práce v lese i přes všechnu snahu příliš nedařila, a tak postupně odcházeli za mnohem výnosnější prací v blízkém průmyslu. Kvůli klesajícímu počtu obyvatel se Pyšná stala osadou Boleboře. V posledních letech se však situace opět začala měnit a počet trvale bydlících obyvatel ve vsi opět vzrůstá. Od 1. 5. 1976 je Pyšná součástí Vysoké Pece.

        Dnes je Pyšná oblíbeným rekreačním místem nejen v létě, ale pro svůj zimní sportovní areál s vleky a sjezdovkami především v zimě. Rekreační objekty, které zde vznikaly po druhé světové válce, se mění na trvalá bydliště, počítá se i s možností další výstavby, i když je Pyšná částečně omezena procházejícím tranzitním plynovodem a tím, že leží v chráněné krajinné oblasti. Výhledově se počítá i s kanalizací a čističkou odpadních vod.

         

Kundratice

         Jak dokazuje průzkum, provedený počátkem roku 1972 archeology z mosteckého AÚ ČSAV, stávaly postupně ve 13. a 14. století na místě dnešních Kundratic dvě tvrze. První byla pouze rozlehlá dřevěná věžovitá stavba zpevněná kameny. Poté, co zanikla požárem, byla na stejném místě postavena druhá tvrz, která již byla zděná a měla i čtverhrannou věž. Nakonec ale i ona vyhořela.

        Před rokem 1383 byla tvrz manstvím hradu Nového Žeberka, v tomto roce však Ota z Bergova, držitel Nového a Starého Žeberka, oba hrady i s manstvím v Kundraticích prodal Těmovi z Koldic. Z roku 1383 tak pochází první písemná zmínka o Cunersdorfu.

        Název Kundratic během let prošel řadou změn. Nejprve to byl Cunersdorf, v roce 1549 Khynersdorff, r. 1555 Khunnesdorff, pozdější německý úřední název zněl Kunnesdorf. Původní název byl odvozen od mužského jména Kunrat a z podstatného jména Dorf (ves), doslovný překlad by tedy zněl Kunrátova ves. I český název vycházel ze jména Kundrát, tedy ves Kundraticů.

        Po roce 1395 byl Žeberk zastaven různým pánům, až nakonec připadl k Borku. Roku 1514 byly Kundratice stále ještě součástí Červeného Hrádku, po smrti jeho majitele Lorence Glace ze Starého Dvora pak panství přešlo na Šebestiána z Veitmile. Roku 1554 je pak získává Kryštof z Karlovic. Po jeho smrti došlo ke sporu mezi jeho synovci - Rudolfem a Jiřím z Kralovic, protože Rudolf prodal Kundratice spolu s vsí Schonberg a Oujezdem se mlýnem paní Kateřině Rubininové ze Lvovic, proti čemuž jeho bratranec Jiří protestoval.

        Na konci 16. století byly Kundratice a Újezd vedeny jako součást Červeného Hrádku. Po bitvě na Bílé hoře byly Kundratice roku 1621 svému majiteli - Bohuslavu ml. z Michalovic - zabaveny, a o rok později byly prodány Vilémovi ml. z Lobkovic. Ten roku 1623 vytváří panství Nové Sedlo - Jezeří.

        Osudy Kundratic byly od 16. století spojenu s důlní činností. Tehdy zde pracovala kamenečná huť, zpracovávající materiály místní i dovážené ze severních Černic. Když se pak místo dřeva začalo topit uhlím, byl mezi Kundraticemi a Podhůřím otevřen velký povrchový lom. Mezi Kundraticemi a Černicemi také vznikl jakýsi společný provoz - Kundratice do Černic dodávaly uhlí a Černice do Kundratic kamenečné břidlice, které byly oproti těm kundratickým kvalitnější.

        Kamenečné břidlice se dobývaly až do r. 1786, kdy byly práce zastaveny. I když výroba v kundratické huti ustala, důlní činnost stále pokračovala. Např. zdejší Peithnerův důl Jan patřil v 60. letech 19. století k největším dolům v okrajové části jirkovské oblasti. V 70. letech však přišla těžká hospodářská krize, v jejímž důsledku spolu s mnoha dalšími doly zanikl.

        Na začátku 19. století byla v Kundraticích vybudována škola, do které chodily také děti z Podhůří a Vysoké Pece. Roku 1893 se rozrostla již na trojtřídku. V letech 1832 - 1833 nechal v obci Ferdinand z Lobkovic postavit kapli. V roce 1850 se Kundratice staly samostatnou obcí, ale již v roce 1869 byly uváděny jako osada obce Novosedly. V letech 1880 - 1890 byly opět samostatné.

        Koncem 19. století začal nový rozvoj hornictví. V letech 1891 - 1892 získali bratři Grohmannové, majitelé přádelen a barvíren na Teplicku, rozsáhlý komplex dolových měr u Kundratic, Podhůří, Vysoké Pece, Drmal a Dřínova. Na nich později vznikl největší báňský podnik Chomutovska, důl Grohmann, pozdější Maršal Koněv.

        Na přelomu století obyvatelé Kundratic pracovali v zemědělství, věnovali se chovu hovězího dobytka a koz, část také pracovala na dolech Grohmann a Elly, v jirkovských přádelnách nebo ve zdejších továrnách na výrobu octa z bukového dřeva, otevřených v 80. letech. V zimě byla pro chudší část obyvatel možnost přivydělat si výrobou košťat. V roce 1882 byl ve vsi založen spolek dobrovolných hasičů. Byl zde nejspíš velmi potřebný, neboť během 17ti let od svého založení musel zasahovat u 38 požárů, z toho 5krát hořelo v továrnách a 2krát v lese. V roce 1884 byla mezi Jezeřím a Kundraticemi postavena železniční zastávka, a současně s tím byla také otevřena pošta.

        Poblíž kundratického dolu na uhlí a kamenečné břidlice bylo kolem poloviny 18. století postaveno 6 menších domků pro havíře. Ty byly poměrně malé a jednoduché, proto se tu prý začalo říkat "Am Hutte" - v boudách. Tak se vyvinul i český název Boudy. Počet domků v Boudách se měnil. Nejprve jich zde několik zaniklo, v roce 1928 se tu však začalo hromadně stavět a do deseti let přibylo kolem stovky nových, již větších, domků. Boudy se tak staly velkou hornickou čtvrtí Kundratic.

        Oproti okolním obcím zde za první republiky žilo poměrně hodně Čechů - v roce 1921 to bylo 124, v r. 1930 již 213. Němců zde v této době žilo 1519 a bylo zde také 28 cizinců. To už v Kundraticích byla také zavedena elektřina, kterou do obce dodávala elektrárna dolu Grohmann.

        Za druhé světové války byly Kundratice bombardovány. Konkrétně to bylo dne 24. 8. 1944, avšak poškozen byl pouze jeden dům. 8. května 1945 do obce vstoupily první jednotky Rudé armády. Zároveň s jejich příchodem začala v obci pracovat místní správní komise. Do obce se začali vracet bývalí čeští obyvatelé, přicházeli i noví, do čtvrti Boudy se do přibližně dvaceti domků, uvolněných po odsunu Němců, nastěhovali repatriovaní čeští horníci z Francie, někteří si přivezli francouzské manželky a jejich děti chodily do francouzských škol…Tehdy se Boudám začalo říkat "Malá Francie".

        Po válce v obci začala pracovat továrna na žiletky, továrna na židle, dílna na různé dřevěné výrobky. I tak ale počet obyvatel začal klesat.

        Dne 30. 6. 1974 obec Kundratice pro důlní činnost zanikla a její katastr byl připojen k obci Vysoká Pec.

 

Podhůří

        Z průzkumu, provedeného archeology tehdejší expozitury AÚ ČSAV v Mostě, vyplívá, že v době mezi 900 - 800 lety před. n. l. leželo v blízkém okolí dnešního Podhůří sídliště knovízské kultury štítarského typu. Svou polohou a ani složením půdy se toto sídliště nehodilo k zemědělství nebo pastevectví, je tedy velmi pravděpodobné, že bylo založeno za účelem hornické činnosti.

        O vzniku pozdější osady Podhůří se nedochovaly žádné konkrétní informace. První zmínka o ní pochází z roku 1542. Název Podhůří je užíván až od roku 1950, kdy vyšel ve vyhlášce Min. vnitra. Dříve se používal název Šimperk nebo německy Schimberg. Vznikl pravděpodobně z německého výrazu Schonberg (krásná hora), nebo z Schonburg (krásný hrad). Adjektivum zní v dialektu šín a tak vznikl Schinberg. Jak plynul čas, název se začal obměňovat. Roku 1542 to byl Schumburgh, 1549 Ssombergk, 1594 Schonbrieg a 1713 konečně Schimberg.

        Roku 1579 koupila paní K. Rubiniová, vdova po Bohuslavu st. Z Michalovic, Kundratice a ves Schonberg se vším příslušenstvím. V roce 1600 Jirkov získal privilegium, podle kterého musely některé vesnice, mezi nimiž byl také Šimperk, odebírat pivo pouze z jirkovského pivovaru. Na počátku 17. století patřil Šimperk ke statku Ervěnice. Ten od roku 1571 vlastnil Bohuslav st. z Michalovic. Jeho syn Bohuslav ml. z Michalovic byl po bitvě na Bílé hoře popraven a jeho zabavený majetek byl rozprodán. Většinu tohoto majetku, včetně Šimperku, koupil roku 1622 Vilém mladší z Lobkovic. Šimperk se tak stal součástí Vilémova panství Nové Sedlo - Jezeří, u něhož zůstal až do roku 1850, kdy se obce staly samostatnými správními jednotkami.

        Hlavním zdrojem obživy zdejšího obyvatelstva bylo až do 90. let 19.století zemědělství. Významné bylo ovocnářství, které zde bylo na velmi vyspělé úrovni. Ovoce se odsud rozváželo do okolí, hlavně do Ervěnic, ale i do vzdálenějších míst. Rozšířené bylo i včelařství. V polovině 18. století v Šimperku fungovaly také dva mlýny.

        V 70. letech 18. století byl vrchností u Podhůří otevřen první uhelný důl. Zdejší uhlí, používané jako palivo pro kamencárnu v Podhůří a nejspíše také pro železárny ve Vysoké Peci, patřilo kvalitou k nejlepším na celém Chomutovsku. Kromě uhlí se zde dobývala železná ruda, zpracovávaná ve Vysoké Peci, a také kamenečné břidlice. Jejich výskyt však neměl v Podhůří velký význam a roku 1786 již byly doly na jejich těžbu opuštěné.

        K velkému rozvoji báňské činnosti zde došlo teprve v 19. století. Roku 1836 nechal v Podhůří F. Tetzner postavit budovu, ve které byly instalovány pumpy pro odvodňování okolních dolů. Ve 40. letech byl do provozu uveden blízký důl Karel se štolou Natálie. Ten však musel být, po ochromení vodním průvalem a následné hospodářské krizi, koncem 50. let uzavřen.

        V budovách, ve kterých byly původně odvodňovací pumpy, byla později zřízena přádelna bavlny a pak soustružna J. Siegerta. V roce 1848 zde bylo mimo jiné tajně vyrobeno 300 pušek pro národní gardu, vše se ale prozradilo a pušky byly zabaveny, aby až do roku 1867 sloužily jirkovským střelcům. Ke konci 50. let tam otevřel Rechenberger továrnu na papír, která ale vzápětí vyhořela a budovy zůstaly až do roku 1870 prázdné. V tomto roce je přestavěl Karel Braun a otevřel v nich továrnu na výrobu vaty.

        V letech 1902 - 1904 nechal majitel panství kníže Mořic z Lobkovic postavit napůl na katastru Podhůří a napůl na katastru Jezeří na Vesnickém potoce, dříve nazývaném Lesní potok, vodní nádrž, nazvanou na jeho počest Moritz Talspere. Ta od roku 1904 zásobovala Kundratice s Boudami, Jezeří, Ervěnice a Holešice, a pod názvem Jezeří slouží dodnes. Zásobuje i část Jirkova.

        Koncem 19. století bylo obyvatelstvo v Podhůří složeno téměř výhradně z lidí německé národnosti, žili zde pouze 4 Češi. V roce 1930 ve vsi žili 2 Češi, 3 cizinci a 352 Němců.

         Dne 20. 1. 1969 vyhlásilo Min. kultury zřízení přírodní rezervace Jezerka na katastrech obcí Vysoká Pec - Podhůří - Kundratice - Albrechtice, mající výhradně lesní charakter a státní ochrana se vztahovala na veškerou geobiocenózu tohoto území.

        V roce 1979 bylo Podhůří vysídleno, 1. 9. 1990 úředně zaniklo. Několik domů, stojících v těsné blízkosti Vysoké Pece, nebylo zbouráno, ale připojeno k Vysoké Peci.

 

Použitá literatura: Binterová, Z. Vysoká pec. Vysoká Pec 2000
Binterová, Z. Červený Hrádek. Chomutov 1997
Chytilův Místopis Československé republiky. Praha 1930
Kotyška, V. Úplný místopisný slovník Království českého. Praha 1895
Kronika Vysoké Pece
Urbanistické studie Vysoké Pece, Drmal a Pyšné. 1993, 1995